<- zpět

Výuka komunitní péče v porodní asistenci

Úvod

Komunita (lat. Communitas) - společenství lidí, kteří žijí v určité geografické oblasti, jsou vzájemně spojeni sociálními vazbami (příbuzenskými, přátelskými, sousedskými), jsou spojeni nejrůznějšími aktivitami, např. ekonomického zaměření, pracovního, ale i volnočasového charakteru, mají společnou historii a tradice, sdílejí společné hodnoty, mají společné problémy a jsou provázáni emocionálními vztahy různé úrovně, z nichž čerpají emocionální podporu a pomoc v každodenním životě.

Komunitní péče funguje na principu subsidiarity (subsidiaris – pomocný, podpůrný), kdy rozhodování a zodpovědnost se má odehrávat na tom nejnižším stupni. Tento princip je prohloubením a uplatňováním myšlenky demokracie, opakem centralizace a uplatňování moci.

Komunitní práce je metoda velmi univerzální a lze jí řešit problémy charakteru sociálního, zdravotního, etnického, vzdělávacího, vztahového a dalších. Této metody využívá komunitní péče, kdy osoby nějakým způsobem vyžadující pomoc a podporu zůstávají ve svém prostředí – komunitě a jsou v něm podporovány uvnitř i z prostředí vně komunity.

Historie komunitní péče

Komunitní péče má poměrně dlouhou historii, v západních zemích se považuje za období vzniku 2. polovina 19. století, kdy docházelo k rozpadu tradičních komunit vlivem industrializace, urbanizace a migrace obyvatel. První organizace tohoto typu byla založeny v Anglii a v USA, nejprve na bázi dobrovolníků, kteří pracovali se sociálně slabými skupinami obyvatel. Účelem bylo především podpořit jejich soběstačnost a schopnost sebepéče. Další poměrně velký rozvoj zaznamenala komunitní péče v 60. letech 20. století, kdy se otevřely ústavy a mnoho málo soběstačných lidí potřebovalo podporu za jejich zdmi.

V českých zemích se komunitní péče rozvíjela velmi obtížně. Vše, co se odehrálo před druhou světovou válkou lze jen okrajově zahrnout do oblasti práce v komunitě, spíše se jednalo o spolky „okrašlovací“. Ošetřovatelství v komunitě rozvíjel např. Československý červený kříž.
Po únoru 1948 se postupně spíše zájmové aktivity „sjednotily“ pod Národní frontou a aktivita lidí byla velmi silně ovlivňována komunistickou ideologií. I dnes lze cítit jak pozůstatky myšlenkových stereotypů překážejí rozvoji komunitní práce u nás.

Bez působení tohoto vlivu nezůstala ani profese porodní asistentky a možnosti jejího vývoje jako autonomní profese, jejíž představitelky měly a mají nesporně kladný vliv na procesy probíhající v komunitě. Samostatná práce v terénu – komunitě postupně úplně zanikla.

Až konec 90.let znamená u nás rozvoj komunitní péče v tzv. euroamerickém pojetí. Vedle různých neziskových organizací, institucí veřejné správy, ojedinělých podnikatelských aktivit, se i v oblasti poskytování zdravotnické péče v rámci zahájení významných reforem objevuje strategie zdravotní péče založené na zásadách primární zdravotní péče. Lidé jsou vybízeni k převzetí odpovědnosti za svoje zdraví, v popředí stojí podpora zdraví a prevence chorob, rozvoj komunit a je vyvíjen tlak na poskytování zdravotnických služeb blíže k místu, kde člověk žije, blíže k jeho komunitě tak, aby mohla být využita síla a schopnosti komunity. V důsledku toho by mělo dojít i ke změně toku finančních zdrojů na poskytování péče a ke stanovení kompetentnosti poskytovatelů zdravotní péče.

Komunitní péče v ošetřovatelství

V současné době stojíme již delší dobu stále „na prahu“ vzniku fungujícího systému komunitního ošetřovatelství i komunitní porodní asistence, i když základní rámce jsou připraveny. Mnohé analýzy prováděné jak lékaři, tak samotnými sestrami a zejména porodními asistentkami ukazují, že rozvoj práce v komunitě je nutný, důležitý a potřebný.

Koncepce komunitního ošetřovatelství vychází z koncepce ošetřovatelství a je vymezena takto:

  1. Ošetřovatelské služby poskytované v rámci komunitní péče jsou organizovány zpravidla mimo ústavní zařízení a zajišťují potřebnou péči o rodinu, jednotlivce či skupinu obyvatel.
  2. Komunitní péče je zaměřena na ochranu zdraví, prevenci onemocnění a výchovu ke zdraví.
  3. Zaměřuje se na péči o nemocného a jeho rehabilitaci, včetně edukace rodinných příslušníků a blízkých v poskytování laické ošetřovatelské péče.
  4. Komunitní péče zahrnuje i péči o chronicky a nevyléčitelně nemocné a o zdravotně postižené občany, včetně zajišťování různých forem domácí péče.
  5. Zdravotník poskytující ošetřovatelskou péči v rámci komunitní péče spolupracuje s lékaři, orgány státní správy, s občanskými sdruženími atd.

Rozvoj komunitního ošetřovatelství je prioritou Světové zdravotnické organizace.
Zákon č. 96/2004 Sb. ustanovuje tzv. specializaci v komunitním ošetřovatelství.

Mezi služby komunitního ošetřovatelství, které existují v České republice, patří hospice, agentury domácí péče, pracoviště privátních sester a privátních porodních asistentek.

Komunitní péče v porodní asistenci

Porodní asistentky představují nemalou část poskytovatelů zdravotní péče a proto by měly být významně respektovány jako ty, které se chtějí podílet na reformě zdravotní péče. Jsou těmi, které mohou velmi dobře naplňovat metody, principy a formy komunitní práce.

Porodní asistentky tvoří výjimku ve skupině poskytovatelů komunitní péče, protože jsou zaměřeny především na zdravou část populace, ve fertilním období. Nemalou část práce porodní asistentky v komunitě ale představuje péče o ženu, dítě i člena rodiny, kteří mají poruchu zdravého fungování reprodukčního systému nebo jiných orgánových systémů. Zde působí porodní asistentka jako spojovací článek a spolupracuje s ostatními poskytovateli zdravotní a sociální péče a podporuje zlepšení kontinuity péče.

V rámci komunitní péče v porodní asistenci se jedná o občanskou komunitu (společenství osob, které ve společném prostoru vykonávají každodenní aktivity), zejména o malou komunitu v podobě nukleární rodiny, dále v podobě vícegenerační rodiny, v podobě skupin žen, matek a dětí, samozřejmě kooperující muže nevyjímaje. V takové komunitě působí porodní asistentka v péči o ženu ve všech věkových a vývojových obdobích, od narození až po smrt, zahrnuje zcela samozřejmě do své péče dítě (děti) a členy rodiny ženy

Porodní asistentka pracuje metodou komunitní práce tehdy, jestliže její aktivity směřují k vyvolání a podporování změny v rámci daného společenství lidí.

Porodní asistentka pracuje v komunitě tak, že ctí principy komunitní práce a péče:

  1. podporuje u členů komunity přijetí změny (zejména vyplývající z fyziologie lidské reprodukce) a schopnost řešit problémy se změnou související
  2. vztahuje problémy jedince či skupiny ke zdrojům a možnostem dané komunity
  3. zapojuje do řešení problémů, do rozhodování o způsobu jejich řešení členy komunity, v případě složitosti řešení i další instituce a organizace
  4. posiluje schopnost převzít zodpovědnost za svůj život, odpovědnost a kompetenci členů komunity problémy přijmout a řešit, postarat se o rizikové členy komunity
  5. motivuje a aktivizuje členy komunity k tomu, aby se chtěli a dokázali o řešení problému sami starat
  6. podporuje zdravý životní styl a pomáhá vytvářet pro něj podmínky
  7. vytváří podpůrné programy v rámci péče o reprodukční zdraví
  8. poskytuje objektivní informace v rámci procesu edukace
  9. iniciuje a podporuje zdravou komunikaci uvnitř i vně komunity
  10. pomáhá vytvářet projekty, jak určité konkrétní problémy řešit

Porodní asistentka důvěrně zná prostředí komunity, ze které její klientela pochází, ctí a respektuje její intimitu.

Porodní asistentka zná vývojové zákonitosti v životě ženy, specifické faktory, které odlišují vývoj a život ženy od vývoje a života muže. Zná rovněž vlivy vyplývající z partnerství, lidské sexuality, reprodukční funkce, vnímá vzájemnou propojenost ženského a mužského světa. Vychází ze znalosti holistické filozofie, v níž se promítají faktory biologické, psychologické, sociální (kultura, tradice) a spirituální.

  1. Na základě těchto znalostí dokáže porodní asistentka vykonávat činnosti při poskytování primární péče o ženy, novorozence i větší děti a jejich rodiny a další osoby v daném sociálním prostředí.
  2. Pracuje bez odborného dohledu a bez indikace.
  3. Komplexně analyzuje zdravotní a sociální situaci žen, dětí a jejich rodin.
  4. Koordinuje poskytování zdravotní a sociální péče a spolupracuje s dalšími subjekty.
  5. Identifikuje potřeby a stanovuje adekvátní plán k jejich uspokojení.
  6. Hodnotí zdravotní rizika v komunitě z hlediska reprodukčního zdraví a podílí se na sestavování priorit jejich řešení.
  7. Připravuje a realizuje projekty na podporu zdraví. Podílí se na vytváření vhodného prostředí pro reprodukční zdraví a na eliminaci rizik. Zajišťuje cílené preventivní a screeningové programy.
  8. Provádí poradenskou činnost v oblasti reprodukčního zdraví
  9. Zjišťuje ohrožené a rizikové skupiny žen a stanovuje plán k odvrácení aktuálního problému.
  10. Všímá si různých onemocnění ženy, zneužívání ženy
  11. Podporuje spolupráci matek a jejich blízkého okolí.
  12. Všímá si kulturních odlišností v komunitě vztahujících se k reprodukčnímu zdraví.

Co chybí k ideálu?

Dostatečná propagace výhod komunitního způsobu poskytování péče mezi laickou i odbornou veřejností.
Podpora státu, místní samosprávy, zdravotních pojišťoven.
Vytvořit rámec pro financování komunitní péče.
Kvalitní vzdělání systém celoživotního vzdělávání.
Aktivita samých profesionálů směřující k profesní seberealizaci v komunitní péči.
Ochota převzít zodpovědnost za výsledky své práce v samostatné práci profesionála.
Vytvořit síť péče komunitních porodních asistentek pro zajištění její dostupnosti.
Zainteresovat ženu a její komunitu na péči o reprodukční zdraví.

Komunita ve vzdělávacím procesu - teorie

  1. Chápání komplexnosti obsahu pojmu komunita.
  2. Komunita měnící se v čase a v prostoru. Vliv geografický, kulturní, historický, náboženský na komunitu.
  3. Faktory moderní doby ovlivňující podobu ženských komunit a jejich profilaci navenek.
  4. Změny ve společenském chápání instituce rodiny, manželství a partnerství.
  5. Porodní asistentky jako komunita. Specifika komunity porodních asistentek a jejich postavení v systému poskytovatelů zdravotní péče.
  6. Management založení a provozu nestátního zdravotnického zařízení. Legislativa a vykazování poskytované péče.
  7. Standardy pro poskytování komunitní péče v porodní asistenci.
  8. Občanská sdružení a jejich požadavky adresované porodním asistentkám.

Komunita ve vzdělávací procesu – praxe

  1. Nedostatek vhodných pracovišť (nestátních zdravotnických zařízení) zaměřených na poskytování komplexní komunitní péče.
  2. Naplnění kompetencí porodních asistentek substituováno komerčními aktivitami pro zachování ekonomické soběstačnosti. „Být porodní asistentkou je koníčkem, nikoliv prací, která přinese ekonomické zabezpečení.“
  3. Vykazování poskytnuté odborné péče samostatnou porodní asistentkou.
  4. Nevstřícnost zdravotních pojišťoven ke komunitě porodních asistentek.
  5. Profesní příprava lékařů neobsahuje seznámení s existencí stejně autonomní profese jako je jejich, s porodní asistentkou a jejími kompetencemi. Z toho plyne neschopnost rozlišit hranici mezi kompetencemi lékaře a nelékaře. Blokování jednání mezi pojišťovnami a poskytovateli péče z řad nelékařů.
  6. Vnímání profese porodní asistentky ostatními lékaři a nelékaři – většina klientek porodní asistentky je zdravá, nachází se pouze v životním období se specifickými potřebami. Většinovým klientem ostatních lékařů a nelékařů je člověk s poruchou zdraví.
  7. Historický dopad vnímání podřízené role ženské sestry a porodní asistentky laickou i odbornou veřejností.
  8. Zahraničí mají srovnatelný systém poskytovaní zdravotní péče, ale zkušenost je prakticky nepřenosná.
  9. Otázka demokracie, politické vůle a zralosti občanské společnosti. Respekt, profesní úcta a tolerance k odlišnostem.
  10. Otázka schopnosti přijmout svůj díl odpovědnosti u porodních asistentek i klientek v plném rozsahu. Jak budu pracovat i jak budu rodit a vychovávat své děti.

Závěr:

Cílem vzdělávacího procesu je připravit odborníky vědomé si v plném rozsahu svých profesních kompetencí a schopné jim dostát, adaptabilních pro případ, že se společenská a politická situace změní ve prospěch autonomní profese porodní asistentky. Podporovat jejich profesní hrdost a zájem zapojit se do celospolečenské diskuse, angažovat se pro změnu principů poskytování péče v komunitě.

Literatura:
MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha, Portál. 2003 ISBN 80-7178-548-2
HARTL, P. Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha, Slon. ISBN 80-7262-096-7
FESTOVÁ, A. Komunitní ošetřovatelství v ČR se zaměřením na péči porodních asistentek In Moderní babictví, 2007, číslo 12, str. 5-9. ISSN 1214-5572
Zákon č. 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů
Vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků


Spoluautorkou článku je Mgr. Helena Fremlová. Článek byl napsán u příležitosti mezinárodní odborné konference ve Skalici (SR), listopad 2009

Kontakt

Mgr. Jana Křemenová
mobil: +420 736 520 479
e-mail: kremen@razdva.cz
(c) design: Marek Ehrenberger | code: Michal Dědek | 2012